ZASEKNUTÝ OSKAR
(aneb Jak je důležité míti zip)
Anotace do programu:
ZASEKNUTÝ OSKAR (aneb Jak je důležité míti zip)
Divadelní konverzačně-pohybová groteska z divadelního zákulisí. Co všechno se může stát během pětiminutové pauzy mezi prvním a druhým dějstvím slavné komedie Oscara Wildea? Manželé a divadelní kolegové Alena a Jindra prožívají v šatně noční můru každého ochotníka. Čas do nástupu na scénu neúprosně běží, diváci v sále čekají a do toho fatálně selže zip na klíčovém kostýmu. Když se do hry zapojí těžký instalatérský hasák, vzácný vějíř, technický sprej WD-40 a staré manželské křivdy, promění se zákulisní shon v naprosté divadelní šílenství. Zachrání čest představení před přísnou porotou náhlá improvizace, nebo padne opona dřív, než herci vůbec stihnou vyjít na jeviště?
Postavy:
ALENA (cca 45–50):
Primadona místního ochotnického spolku. Elegantní, trochu hysterická, divadlo je pro ni vším. Hraje Gvendolínu.
JINDRA (cca 45–55):
Její jevištní partner a skutečný manžel. Praktik, flegmatik, v divadle dělá i techniku. Hraje Jacka (Filipa).
Scéna:
Provizorní zákulisí/šatna. Středem scény je pojízdný štendr (věšák) plný kostýmů, který funguje i jako zástěna. Na levé straně židle, na pravé velké stojací zrcadlo bez skla (herci se do něj upravují směrem do publika). Na stolku rekvizity, líčidla a tajně schovaná plechovka piva.
ÚVODNÍ AKCE (0.–5. minuta)
Opona jde nahoru do ticha. Z inspicientského příposlechu (reproduktoru) se ozývá tlumený, ale jasný dialog z konce 1. dějství hry "Jak je důležité míti Filipa").
HLAS Z REPRODUKTORU (Cecílie):
Pane Worthingu! Vy mně tvrdíte, že nemáte žádného bratra Filipa? Ani v Londýně, ani nikde jinde?
HLAS Z REPRODUKTORU (Jack):
Nemám, drahá Cecílie. Celý život jsem byl jedináček.(Ozve se dramatický hudební akord, po něm hromový potlesk diváků "tam venku". Hudba hraje energický předěl).
(V šatně už od začátku sedí Jindra. Má na sobě spodky od dobového kostýmu a civilní ponožky. V ruce drží skleničku, do které si unaveně odlévá trochu piva z plechovky schované za zrcadlem. Civí do blba – klasický poločasový útlum herce).
(Vtom do šatny vletí Alena. Je udýchaná, v naprostém shonu. Má na sobě těžké černé smuteční šaty z prvního dějství. V zubech drží text, v jedné ruce lodičku).
ALENA:
(plive text na židli, sedne si a rozepíná si šaty)
Jindro! Dělej, skončila jednička! Mám přesně pět minut, pět minut, abych shodila tyhle černý hadry a vlítla do těch pastelových šatů na zahradu! Cecílie už tam prostírá ten čajový stolek!
JINDRA:
(ani se nehne, líně lokne piva)
Kam spěcháš, drahá? Wilde se nehraje v tempu ranního autobusu do podle místa hraní . Wilde vyžaduje lehkost. Konverzaci. Šarm. Klid. Já mám na druhé dějství celý den.
ALENA:
Tak ty už jsi vypil i druhé dějství? A se šarmem mi polib šos! (Svléká si horní díl černých šatů, zápasí s ním, až z nich vyleze a hází je na židli).
Pomoz mi z toho!(Alena zůstává na scéně v dobové spodničce, ale na těle má moderní, bílé a v podpaží viditelně propocené tričko s obřím nápisem: WD-40 – PROMAŽE VŠECHNO).
JINDRA: (pobaveně se podívá na její tričko) No ty vypadáš. Anglická aristokracie z hobbymarketu.
ALENA:
(přebíhá ke štendru, strhává z něj krásné pastelové šaty) Drž hubu a podávej! Tohle musím navléknout spodem. Podrž mi ten vršek!
STUPŇOVÁNÍ KRIZE (5.–15. minuta)
(Alena se souká do šatů. Jindra jí pomáhá, drží látku. Alena se narovná, šaty na ní sedí, ale vzadu jsou úplně otevřené).
ALENA:
Tak, a teď mě zapni. Rychle. (Otočí sea stoupne si k němu zády).
JINDRA: (drží plechovku piva v ruce, chytne jezdec zipu na jejích zádech. Škubne. Ozve se ošklivé kovové skřípnutí). Sakra.
ALENA:
Co sakra? Co je tam sakra?! (Zkusí se otočit na Jindru, ale ten ji drží za zip, takže se otočí oba najednou jako spojená dvojčata).
JINDRA:
Otoč se zpátky, já tam nevidím!
(Chytne Alenu pevně kolem pasu, jednou nohou se zapře o její patu a táhne za zip oběma rukama).
Je to tam nějaké... vnořené. Ten jezdec potkal podšívku tohodle tvýho úžasnýho trička. A zdá se, že spolu chtějí zůstat. Manželství z donucení.
ALENA:
Netahej za to! (Při každém Jindrově škubnutí sebou Alena škubne dopředu, jako by dostávala rány). Ty jsi jako neandrtálec, Jindřichu! To je jemný satén. Jemný!
JINDRA:
(pustí zip, odloží plechovku a zvedne ruce) Tenhle jemný satén kupoval náš spolek v roce devadesát dva ze sekáče v podle jména, Aleno. Ten zip už pamatuje tři režiséry a jednu rekonstrukci jeviště a minimálně dvě primadony do 90 kil. Ještě máš rezervu. Drží to. (Znovu se do toho opře, začne funět).
ALENA:
Tak to uvolni! Použij prsty! Za dvě minuty tam mám dialog o tom, že můj ideál byl odjakživa milovat muže jménem Filip, protože to jméno vzbuzuje naprostou důvěru. Jak mám vzbuzovat naprostou důvěru, když mi kouká půlka podprsenky, nápis WD-40 na tričku a cedulka z Tesca?! Proč ten kostým někdo nevyhodí?
JINDRA:
(tahá zip, zrudne v obličeji) Nemůžeme. Je členem souboru….. A kdyby ses včera večer tak netlačila tím uzeným, tak ten zip by neměl takové pnutí…
ALENA:
(prudce ztuhne. S hrozivým klidem se začne pomalu otáčet. Jindra, který stále drží zip, je nucen udělat kolem ní oblouk, až skončí v předklonu pod její paží). Co jsi to řekl o tom uzeném? Zopakuj to, Jindřichu! Já držím dietu od chvíle, co režisér rozhodl, že budeme hrát Wildea a ne Maryšu! V Maryši bych měla futeř a zástěru a nemusela bych tady zatahovat břicho před doplnit podle místa! To ty se chováš naprosto ignorantsky, sežereš všechno co ti dám na talíř a ještě chodíš do ledničky.
JINDRA:
(v podivném předklonu) No právě. V Maryši bys mě otrávila kafem a byl by klid. Tady tě chci žádat o ruku, a ještě mi vyčítáš uzené. Nekruť se! (Začne s ní cloumat ze strany na stranu, zkouší zip "rozkmitat").
ALENA:
(při kmitání) Au! Ty jsi mě skřípnul! Ty mě chceš nadosmrti zmrzačit, viď? Aby ta mladá ze šatny číslo tři, co hraje Cecílii, měla celou scénu pro sebe. Myslíš, že jsem slepá?
JINDRA:
(konečně se utrhne, odpotácí se o dva kroky zpět, padne na židli a lapá po dechu) Proboha, Aleno, Kláře je třiadvacet! Je to dcera vedoucího kulturáku! Co bych s ní dělal?
ALENA:
No právě! (Běží k zrcadlu, zkouší si záda zapnout sama – vypadá to jako komický zápas chobotnice s vlastním tělem). A ty jí v prvním dějství podáváš ty okurkové chlebíčky s takovým úsměvem, že by se za něj nemusel stydět ani Don Chuan! Monolog na straně osm jsi taky zkazil!
JINDRA:
(vstane, dotčeně si oprašuje žaket)
Normální monolog. Text. Oscar Wilde.
ALENA:
Oscar Wilde by se v hrobě obracel, kdyby slyšel, že Algernonovi zemřel strýček na "akutní zánět karburátoru"! Ty vůbec neumíš text, Jindro!
JINDRA:
(hystericky gestikuluje)
Výpadek, no bože! Improvizoval jsem. Divák nic nepoznal!
ALENA:
Divák v první řadě možná ne, protože spal, ale ten pan docent z divadelní vědy v porotě si zrovna v tu chvíli nasadil druhé brýle a něco velmi zběsile zapisoval do bloku!
NEHODA S VĚJÍŘEM A WD-40
(15.–25. minuta)
(Z inspicientského amplionu se ozve praskání a unavený hlas režiséra: "Gvendolíno, nástup za dvě minuty! Cecílie už sedí u stolku a tváří se hystericky, protože zapomněla, kam jsme dali ty rekvizitní lžičky. Dělejte!")
ALENA:
(v absolutní hysterii, popadne zrcadlo, divoce gestikuluje vějířem)
Lžičky! Ty lžičky máš přece v kapse u žaketu, Jindro! Udělej něco s tím zipem! (Prudce rozhodí rukama a nechtěně švihne rozevřeným vějířem dozadu za svá záda, přímo Jindrovi do obličeje). Udělej s tím něco!
JINDRA:
(lekne se, cukne sebou, instinktivně chytne vějíř)
Au! Pusť to!
ALENA:(tahá za vějíř zpátky)
Nepustím! Gvendolína bez vějíře je jako Žižka bez palcátu!(Oba divoce tahají za vějíř. Jindra udělá krok vzad a... Křup. Jemná dřevěná žebra vějíře se vší silou vklíní mezi rozbitý zip, Alenino tričko a saténový korzet. Vějíř zůstane trčet horizontálně ze zad Aleny jako křídlo).
ALENA:(ztuhne, vytřeští oči do zrcadla)
Jindřichu... Co to bylo za zvuk?
JINDRA: (couvne a fascinovaně si prohlíží její záda)
No... Ten zip ho kompletně sežral. Máš tam teď takový... aerodynamický spoiler.
ALENA:(podívá se přes rameno, uvidí vějíř a vyletí jí hlas)
Ty jsi tam skřípnul ten vějíř z muzea v dopsat podle místa?! Roztrhni to!
ALENA:
...Udělej s tím něco! (Ukáže na roh scény). Chytni ty kleště na kulisy!
JINDRA:
(odběhne k bedně s nářadím, chvíli se v nej zběsile přehrabuje, doprovázeno strašným rachotem železa. Pak se otočí a vítězně zvedne nad hlavu obří, těžký, červený instalatérský hasák).
Kleště nemám. Ale mám hasák!
Alena:
Co s tím chceš dělat?
Jindra:
Opravit kostým!
ALENA:
(otočí se, vytřeští oči na to železné monstrum a ucouvne o dva kroky dál)Né,Jindřichu, né!Prober se, to jsou společenské šaty, ne prasklá stoupačka v kulturáku! Tím mě přece přetrhneš vejpůl!
JINDRA:
(postupuje k ní, znalecky cvaká čelistmi hasáku) Neboj se, to je instalatérská klasika. Nastavím si správný rozměr... (Začne jí hasákem šátrat po zádech, přikládá těžké železo k jejímu krku a k zipu. Alena mává rukama a vějířem). Nekruť se, nebo ti chytnu kůži! Nadechnout a držet!
ALENA:
(přiškrceně) Jestli mi zničíš ten satén, tak domů z podle místa hraníjedeš stopem!
JINDRA:
(nasadí hasák na jezdec zipu, zabere, zatne zuby, až mu naběhnou žíly na krku) Tak... teď! Zabrat!(Jindra vší silou škubne hasákem. Jenže těžké železo z drobného zipu sklouzne a hasák Jindrovi vyklouzne z ruky a z obřím žuchnutím padá na zem, přesně Jindrovi na nohu. On ale setrvačností vlastní váhy brutálně narazí štendru s kostýmy. Ten se s obřím rachotem rozjede na kolečkách přes půl šatny. Jindra se sotva udrží na nohách).
Jindra:
( vyskočí na jedné noze, chytne se za palec, obličej zkřivený bolestí, potlačuje řev)
Ááááá-baba-baba! Moje klenba! Můj palec! Ty šaty jsou zakletý!
ALENA:
(sáhne si na záda) Ty jsi ho utrhnul?!
JINDRA:
(kulhá zpátky, funí, v ruce drží hasák a na jeho čelisti visí utržený, deformovaný kus kovu) No... Jezdec je dole. Ale ten zip zůstal zavřený. A navíc jsem mu strhnul závit. Hasákem už to nedáme... (Oči mu sjedou na nápis na jejích zádech: WD-40 – promaže všechno).
Počkej. Já jsem říkal, že to tričko není špatné.
Alena:
Je to kostým!
Jindra:
Ne, je to návod!…. Promaže všechno... Aleno! Kde má rekvizitář schované to skutečné WD-40 na vrzající dveře?!(Tady pak scénář plynule pokračuje tím, jak Jindra běží pro sprej, omylem si stříkne do oka a následuje ten gag s utíráním do sukně).
ALENA:
(v šoku) Ty mě chceš postříkat technickým olejem?! Já mám astma!
JINDRA:
(už běží k bedně s nářadím, přiběhne s modro žlutou plechovkou, třepe s ní – rachtání kuličky) Lepší flek na zádech než větrný mlýn! Otoč se, ale jemně!
ALENA:
(zacpe si nos)Právě, tak dělej!
JINDRA:
(namíří červenou trubičku těsně k zipu. Zamračí se). Počkej, ono to neteče. Asi je ucpaná... (Odtáhne plechovku, otočí ji trubičkou přímo proti svému obličeji a zkusmo zmáčkne ventil).(Ozve se hlasité a prudké: Pssssst! Jindra si stříkne olej přímo do obličeje a do očí. Ztuhne. Plechovka mu vypadne z ruky a s rachotem se válí po zemi).
JINDRA:
(uškrcený zvuk) Ááááááááágh!!! Kurník šopa! Moje oči! Moje rohovka s duhovkou!
ALENA:
(prudce se otočí, vějíř na zádech popíše oblouk) Co je?!
JINDRA: (se zavřenýma očima slepě tápe rukama, naráží do štendru, který se divoce rozkýve) Já oslepl! Ta potvora mě oslepila! Kde je nějaký hadr?!
ALENA:
Teď už konečně nebudeš koukat na Kláru.
(ustupuje)A nemám ručník, hledej si svůj!
JINDRA:
(naštvaně) Na svůj ti kašlu! (Slepě šmátne rukou vedle sebe, nahmatá těžkou látku Aleniny nové saténové sukně). Á, tady je flanel!
ALENA:
Jindřichu, NÉ, to jsou moje šaty! Neopováž…
(Jindra udělá hluboký předklon před zrcadlem, oběma rukama popadne přední stranu Aleniny luxusní sukně, vytáhne si ji až k obličeji a začne si do ní zběsile, s hlasitým frkáním, utírat oči. Alena musí držet balanc, jak jí škube se sukní, a mlátí ho zbytkem vějíře po hlavě).
ALENA:
Pusť to! Ty dobytku, pusť mě! Vždyť mně svlékáš!
JINDRA:
(konečně se pustí, narovná se, slastně zamrká červenýma očima. Na Alenině sukni přímo vepředu svítí dva obří černohnědé otisky jeho rukou a šmouha od nosu). Ááá, už vidím. Tedy... na jedno oko.
ALENA:
(podívá se dolů na ty fleky, dojde jí řeč, pak zaječí) Podívej se, cos udělal! To je na přední straně! To nepůjde schovat!
JINDRA:
Vypadá to trochu jako... tygří vzor. Řekneme, že Gvendolína si cestou z Londýna střihla ještě souboj s medvědem!
FINÁLE
(25.–30. minuta)
(Vtom z amplionu vyštěkne hlas režiséra: "Gvendolíno!!! Cecílie už mluví z hladu! Jestlitam hned nevlezeš, tak padá opona! PĚT VTEŘIN!")
(Alena, která vteřinu předtím šíleně ječela, vteřinovým střihem ZTUHNE. Jako když vypnete proud. Její obličej se v mžiku promění v masku naprostého, ledového klidu a aristokratického úsměvu. Stojí jako vosková figurína).
JINDRA:
(vyděšeně jí mávne rukou před obličejem) Aleno? Netrefila tě mrtvice?
(Alena neodpovídá. Pohybuje se pouze její ruka – mechanicky zvedne druhou lodičku nebo rekvizitu a připlácne si ji na břicho, aby zakryla ty černé fleky od Jindrova obličeje).
JINDRA:
(tiše, s respektem) Dobře... Takže plán platí. Zepředu tygr, zezadu kutil, z boku lady.(Z portálu je slyšet zoufalý hlas Cecílie: "Ach, jaká škoda, že moje drahá Gvendolína... stále... ještě... nepřichází…")
(Alena se v té své absolutní strnulosti začne pohybovat. Aby nikdo neviděl rozšklebená záda s nápisem WD-40, a zároveň aby kryla ty černé fleky vepředu, zvolí čistě profilovou chůzi. Narovnaná jako pravítko, brada nahoře. Začne se šoupat bokem, přesně jako postavy na staroegyptských malbách ... jedna ruka dopředu, druhá dozadu, noha sune nohu v krabím stylu).
JINDRA:
(šeptá za ní) Krásný... Čistá Kleopatra. Porota padne na kolena!
(Alena v tomto absurdním profilovém stylu, bez jediného mrknutí oka, majestátně odkráčí do portálu a zmizí na jevišti).(Vteřinu je ticho. Najednou se z jeviště ozve hromový, upřímný výbuch smíchu celého sálu, který přejde v bouřlivý potlesk na otevřené scéně).
JINDRA:
(otočí se k divákům do sálu, uznale pokývá hlavou, z hluboka si povzdechne) Stejně měla v té Maryši zůstat...(Nasadí si cylindr) Podívá se na schovaný zbytek piva) Tak nic.nahodí úsměv anglického gentlemana a s lehkým, elegantním poskokem a hůlkou odchází za ní na scénu).
OPONA / KONEC HRY
1,Zákon tří fází :
(Gradace tempa)
Celá jednoaktovka musí fungovat jako lavina. Nemůžeme začít v nejvyšším stupni paniky, protože bychom neměli kam stoupat.
Fáze 1: Civilní šatnová nuda (0.–5. minuta):
Začněme schválně v "podmíru". Jindra líně popíjí pivo, hrobové ticho, slyšet je jen Wilde z amplionu. Alenin příchod je sice rychlý, ale je to ještě běžný divadelní shon. Divák se musí uvolnit.
Fáze 2: Mechanická zaseknutost (5.–15. minuta):
Tady se tempo mění z mluveného na pohybové. Jakmile se zip sekne, začíná rytmický dialog těla. Tady uplatníme mechanický rytmus. Když s Alenou cloumám, dělám to jako loutky ... na doby (raz, dva, tři, stop).
Fáze 3: Absurdní chaos (15.–25. minuta):
Tady už tempo letí jako splašený vlak. Zvuk hasáku, pád na palec, křupnutí vějíře, syčení spreje. Postavy mluví přes sebe, emoce jdou nadoraz.
2. Práce s "Mrtvým časem" (Gag s hasákem):
Když běžím pro hasák, nesmí nastat hluché místo. Využiji ten čas pro kontrapunkt:
* Zatímco já se zběsile a s obřím rachtáním přehrabuji v bedně s nářadím, Alena u zrcadla nesmí jen tak stát. Musí dál hrát Gvendolínu, zkouší si do zrcadla elegantní gesta s vějířem, kontroluje si dekolt, mluví noblesně, jako by se nechumelilo.
* Ten kontrast (brutální hluk železa vs. jemná salónní estetika) spolehlivě vyvolá smích bez jediného slova.
Po stříknutí WSWD
Největší pohybový a rytmický fór je v tom, co následuje těsně po zvuku Pssssst!
. Jakmile si stříknu do obličeje, udělejme oba absolutní stop-time (pauzu) na 3 vteřiny. Žádný řev. Já jen strnu s plechovkou v ruce, Alena strne se zacpaným nosem.
. Teprve po těch třech vteřinách ticha, kdy divákům dojde, co se stalo, odhodím plechovku a spustím ten slepý tanec. Ta vteřina ticha ten gag neuvěřitelně prodá.
4. Choreografie "Krabího finále"
Alenin odchod v egyptském/krabím stylu musí mít naprosto precizní rytmus.
* Nesmí jít plynule. Musí se šoupat trhavě, rytmicky, jako když přeskakuje starý film. Udělá dva rychlé kroky (sun- krok- sun) bokem – stop (zkontroluje publikum ledovým pohledem) ... další dva kroky bokem ... stop.
* Já za ní stojím, mé tělo kopíruje její pohyb (můžu jít v jejím závěsu jako její stín) a v ruce držím ten zašpiněný kapesník jako vítěznou zástavu.
Když ten timing /načasování/ sedne na desetinu sekundy, lidi budou řvát smíchy.
Až budeme ve zkušebně, zkusme si ty krizové momenty (hasák, vějíř, WD-40) projet jen tak úplně beze slov. Jen čistou pantomimu na hudbu. Hned tak poznáme kde co drhne.