Švejk ve třech

Scéna 1: Hospoda "U Kalicha"

(Scéna se odehrává v malé hospodě. Stůl, dvě židle, na zemi poházené noviny. Na jedné straně sedí Švejk, spokojeně popíjí pivo. Poručík Lukáš se opírá o stůl a kaprál se mračí v pozadí.)

Švejk: (zvedne půllitr)
"Na zdraví, pánové! Takhle si člověk ani neuvědomí, jak krásný je svět, dokud si nedá poctivý pivo. To vám povím – tadyhle kaprál, to je chlap s vojenskou duší, ten ví, co je život pod císařpánem!"

Kaprál: (odsekne, přechází sem a tam)
"Pod císařpánem? Švejku, přestaň s těma řečma! Jestli někdo uslyší, jak se tady vykecáváme, tak to zase schytám já. Poručíku, dejte mu rozkaz mlčet!"

Poručík Lukáš: (unaveně, s ironií)
"Švejku, mlčte, ať to kaprál schytá jindy. Ale jak vás znám, ještě z toho uděláte povídku pro půl regimentu."

Švejk: (klidně, jako by neslyšel)
"To víte, pane poručíku, já nejsem žádnej rebel. Ale povím vám historku, jak jsem jednou potkal jednoho feldvébla na Karlově mostě. On šel zrovna z hospody,tak jako my dneska a povídá mi: 'Švejku, ty si jednou pořídíš metál jen za to, že umíš všechno obrátit v legraci.' A víte co? On měl pravdu!"

Kaprál: (povzdechne)
"A my se zase obrátíme v maléru, jestli se někdo dozví, že jsme tady, místo abychom byli na rozkaze!"

Poručík Lukáš: (tichý úsměv)
"Kaprál má pravdu. Pojďme, Švejku, zpátky na základnu, než bude zle."

Švejk: (zvedne se, zůstává s úsměvem)
"Ale pane poručíku, proč se vracet tam, kde už je všechno špatně? Já bych radši zůstal tam, kde je pivo a pohoda."

(Kaprál zalomí rukama, poručík si povzdechne a zamíří ke dveřím. Švejk je následuje, stále v klidu a s dobrou náladou.)

Konec scény.

Scéna 2: Kasárna

(Vojenská ubikace. Postel, stůl s lampou, mapy na zdi. Poručík Lukáš sedí u stolu, v ruce drží rozkaz. Kaprál stojí opodál, nervózně přešlapuje. Švejk přichází s důstojností sobě vlastní a usedá na postel.)

Poručík Lukáš: (čte rozkaz)
"Dnes večer dorazí inspekce. Máme zajistit pořádek na ubikaci a připravit vojáky na přehlídku. Kaprále, máte na starosti Švejka. A jestli zase něco provede, přísahám, že ho pošlu rovnou na frontu."

Kaprál: (zakleje potichu)
"Jestli něco provede? Ten už to má v krvi, pane poručíku. Ale nebojte, já z něj udělám vzorového vojáka, i kdybych ho měl přivázat k židli."

Švejk: (rozšafně)
"Kaprál, ten to bere vždycky vážně. Ale víte, pane poručíku, já se už na tu inspekci těším. Vždycky jsem říkal, že na vojně se ukáže, kdo je opravdový chlap. Však já jednou řekl jedné slečně, co jsem potkal v Krumlově: 'Slečno, já jsem voják a vojáci, to jsou chlapi z oceli.' A víte, co mi odpověděla?"

Poručík Lukáš: (rezignovaně)
"Ne, Švejku, co vám odpověděla?"

Švejk:
"Že ocel je tvrdá, ale tupá. To jsem si hned říkal, že je to děvče pro mě. No, ale dál už o tom radši mluvit nebudu, aby kaprál zase nemusel zaklepat mým věrným tělem o podlahu."

Kaprál: (zvyšuje hlas)
"Švejku! Tady nejsme v hospodě, ale v kasárnách! Radši si připravte uniformu, nebo vás přichytím, jak jste zase schopný vyrazit na přehlídku v pantoflích!"

Švejk: (seriózně)
"Kaprále, já bych nikdy na inspekci nešel v pantoflích. Leda by byly nablýskané!"

(Poručík Lukáš potlačí smích, kaprál zakroutí hlavou a odchází do vedlejší místnosti připravit ubikaci. Švejk se mezitím začne hrabat v kufru, vytahuje věci jako starou čepici, rezavý knoflík a kus salámu.)

Poručík Lukáš: (když si všimne salámu)
"Švejku, co to máte? Salám?! Tenhle kus masa sem určitě nepatří."

Švejk:
"Pane poručíku, to je můj talisman. Když máte na vojně salám, máte všechno. Jednou jsem to říkal jednomu sapérovi a on mě za to pozval na večeři. Sice to byla jen polívka z kotle, ale věřte mi, byla lepší než všechny vojenské příděly dohromady."

(Do místnosti vběhne kaprál, v ruce drží ztrouchnivělou zástavu.)

Kaprál:
"Poručíku! Našli jsme tohle ve skladišti. Co s tím budeme dělat? Jestli to inspekce uvidí, budeme všichni po službě."

Poručík Lukáš: (s povzdechem)
"Švejku, nějaký nápad?"

Švejk: (spiklenecky)
"Pane poručíku, jen klid. Já tu zástavu tak vylepším, že inspekce nebude chtít vidět nic jiného. Jen mi dejte štětec a trochu piva!"

(Poručík i kaprál si vymění bezmocný pohled. Švejk mezitím bere zástavu a odnáší ji do kouta, zatímco si tiše prozpěvuje.)

Konec scény.

Scéna 3: Před inspekcí

(Ubikace je připravena, ale působí chaoticky. Vojenské postele jsou ustlané, ale každá jinak. Na stolech jsou mapy, ale některé leží vzhůru nohama. Uprostřed místnosti visí zástava, kterou Švejk "vylepšil" – na pruh látky namaloval usmívajícího se vojáka se džbánem piva. Poručík Lukáš stojí před zástavou, drží si hlavu v dlaních. Kaprál se dívá na Švejka s vražedným pohledem.)

Poručík Lukáš:
"Švejku, co jste to proboha provedl? Tohle má být naše zástava? Generál von Zillergut omdlí, až to uvidí!"

Švejk: (hrdě)
"Pane poručíku, vždyť je to nádhera! Ten voják na zástavě, to je symbol štěstí a odvahy! A co je lepšího než voják, který se nebojí a má chuť do života? Já bych řekl, že generál nás za to pochválí. Možná nás rovnou povýší!"

Kaprál: (zlostně)
"Švejku, já vás vlastnoručně zavřu! Jak vás vůbec napadlo malovat na zástavu? To je vojenská tradice!"

Švejk:
"Ale vždyť tradice, kaprále, se musí trochu přizpůsobit době. Já jednou slyšel jednoho starýho důstojníka říkat, že armáda je jako pivo, když je moc starý, zhořkne. No a já to jen trochu osvěžil!"

(Poručík Lukáš si povzdechne a podívá se na hodiny na stěně.)

Poručík Lukáš:
"Inspekce tu bude za pět minut. Už s tím stejně nic nenaděláme. Kaprále, postavte Švejka do první řady, ať je alespoň na očích, když bude průšvih. A jestli na tu zástavu padne jediný dotaz, Švejk to vysvětlí sám!"

(Do místnosti vstoupí důstojník ve slavnostní uniformě generál von Zillergut. Má přísný výraz, ale jakmile uvidí Švejka, mírně se zarazí. Švejk stojí v první řadě, drží zástavu a mile se usmívá.)

Generál von Zillergut: (zadumaně)
"Co to máme tady? Nová zástava?"

Švejk: (se sebevědomím)
"Ano, pane generále! Vlastní návrh, abychom ukázali, že jsme jednotka veselá, ale statečná. Tohle je voják, který jde do boje s úsměvem, protože ví, že vítězství je jisté. A to pivo? To je symbol soudržnosti, pane generále!"

(Generál chvíli mlčí, pak se podívá na poručíka Lukáše.)

Generál von Zillergut:
"Poručíku, tohle je... nečekané. Ale musím přiznat, že takovou zástavu bych si rád pověsil nad stůl v kanceláři. Má to osobitost. Kdo to vymyslel?"

(Poručík Lukáš a kaprál mlčí, jen Švejk pokrčí rameny.)

Švejk:
"To jsme dělali všichni společně, pane generále. Naše jednotka drží při sobě jako pěna na pivu!"

(Generál se zasměje, poplácá Švejka po rameni a obrátí se k poručíkovi.)

Generál von Zillergut:
"Tak vidíte, Lukáši, máte originální lidi. To je to, co armáda potřebuje – trochu ducha! Ale přesto doporučuji zástavu trochu méně... barevnou. Ať nás Francouzi nemají hned pod puškami."

(Generál odejde a Švejk se spokojeně usadí na stoličku. Kaprál zůstane stát s otevřenou pusou a poručík Lukáš si unaveně sedne ke stolu.)

Kaprál:
"To snad není pravda... On vás pochválil, Švejku! Vás! To je konec světa."

Švejk:
"Ale kdepak, kaprále. To je teprve začátek. S takovýmhle generálem to dotáhneme daleko!"

Konec scény.

Scéna 4: V kostele s feldkurátem Katzem

(Švejk je nyní adjutantem feldkuráta Katze, jehož hlavní zálibou je pití vína a vyhýbání se vojenským povinnostem. Scéna se odehrává v malém kostele. Na stole stojí láhev vína a pohár. Katz sedí na lavici, zatímco Švejk se usmívá a zametá podlahu. Kaprál, dočasně přidělený k feldkurátovi, se dívá s nevolí na rozhovor těch dvou.)

Katz: (vesele)
"Švejku, to vám povím, být feldkurát, to je to nejlepší povolání ve vojsku! Žádná fronta, žádné povely, jen klid a…" (zvedne pohár) "…víno. Proč pánbůh nevymyslel, že by místo boje lidé prostě pili?"

Švejk:
"To je pravda, pane feldkuráte. Já bych řekl, že kdyby se všichni důstojníci místo do pole postavili do hospody, svět by byl hned lepší. Ale víte co? Možná bychom se stejně poprali o poslední půllitr."

Kaprál: (rozhořčeně)
"Švejku, jak můžete takhle mluvit před duchovním? Feldkurát má přece být příkladem mravnosti!"

Katz: (s ironií)
"Ale kaprále, nebuďte tak prudérní. Kdyby každý feldkurát byl příkladem mravnosti, kdo by pak uklidňoval vojáky na frontě? Víno je svátost. A Švejk má pravdu – svět by byl lepší místo, kdyby každý našel klid v lahvi."

(Švejk mezitím objeví prázdnou kasičku na almužny, která leží v rohu. Zvedne ji a prohlíží si ji s mírným údivem.)

Švejk:
"Pane feldkuráte, tady ta kasička je nějaká prázdná. Neměl by někdo něco přihodit, aby to nevypadalo podezřele?"

Katz: (pokrčí rameny)
"Švejku, vy jste génius! Máte pravdu. Kaprále, vezměte kasičku do města a vraťte se, až bude plná. Na věřící musíme trochu tlačit."

Kaprál: (dotčeně)
"Já? Já jsem voják, ne žebrák!"

Katz: (s vážnou tváří)
"Kaprále, voják slouží, kde je potřeba. A teď je potřeba, aby se pánbůh díval na plnou kasičku, ne na prázdnou."

Švejk: (spiklenecky ke kaprálovi)
"To je jednoduché, kaprále. Stačí předstírat, že kasička je rozkaz. To vždycky funguje!"

(Kaprál zlostně odchází s kasičkou. Katz nalije Švejkovi víno a sedne si vedle něj.)

Katz:
"Švejku, vy jste nejlepší adjutant, jakého jsem kdy měl. Povím vám, jaká je moje filozofie: žádná válka není tak důležitá, aby se nemohlo pít. A vy? Co si myslíte?"

Švejk:
"Já si myslím, pane feldkuráte, že na vojně se má člověk řídit třemi pravidly: dělej, co ti řeknou, pij, co ti nalejí, a směj se, dokud máš zuby."

(Do kostela vtrhne kaprál, rudý vzteky, s prázdnou kasičkou v ruce.)

Kaprál:
"Pane feldkuráte, já to vzdávám. Nikdo mi nic nedal! Jen mi nadávali, že armáda už všechno sebrala. Co teď?"

Katz: (rezignovaně)
"No, alespoň jsme to zkusili. Švejku, napište hlášení, že věřící jsou buď příliš chudí, nebo příliš lakomí."

Švejk: (s úsměvem)
"Hned to sepíšu, pane feldkuráte. Ale víte, co říkám? Vždycky se najde další kostel – a další kasička."

(Katz se zasměje, nalije další víno a kaprál jen bezmocně vzdychne.)

Konec scény.

Scéna 5: Švejk a vojenský transport

(Scéna začíná na nádraží. Švejk stojí na peróně, má na sobě vojenskou uniformu, ale jeho batoh vypadá, jako by byl spíš plný klobás a lahví než vojenského vybavení. Vedle něj stojí kaprál, celý rudý vzteky, a snaží se něco vysvětlit poručíku Lukášovi, který se snaží zachovat klid. Na pozadí je vidět nákladní vlak plný vojáků a beden.)

Kaprál: (rozzlobeně)
"Pane poručíku, já ho nemůžu pustit na ten vlak! On si nakoupil klobásy za všechny peníze, co měl, a místo pušky má hůlku! Jak mám odpovědět inspekci, až se na něj někdo zeptá?"

Poručík Lukáš: (unaveně)
"Švejku, co to zase máte s sebou? Proč nemáte pořádné vybavení?"

Švejk: (s nevinným úsměvem)
"Pane poručíku, já bych rád vysvětlil, že ty klobásy jsou strategická záležitost. Když se člověk ztratí v krajině nepřítele, klobása mu dá sílu. A hůlka? Ta je ideální pro dlouhé pochody. Puška je těžká, a navíc, když člověk potká nepřítele, lepší je být přátelský než ozbrojený."

Kaprál:
"Přátelský?! Švejku, vy jste zralý na válečný soud!"

Poručík Lukáš: (ironicky)
"Kaprál má pravdu, Švejku. Ale asi bude lepší, když vás dáme na vlak co nejdřív, než způsobíte další problém."

(Švejk se ukloní a začne vylézat do jednoho z vagonů. Mezitím dorazí důstojník inspekce – plukovník Kraus – který se zastaví u poručíka Lukáše.)

Plukovník Kraus:
"Co se tu děje, Lukáši? Proč je na peróně takový zmatek?"

Poručík Lukáš:
"Pane plukovníku, jen drobná komplikace se zásobami. Všechno je už vyřešeno."

(Plukovník si všimne Švejka, který si ve vagonu rozbalil klobásy a nabídl je ostatním vojákům. S hrůzou ukazuje na scénu.)

Plukovník Kraus:
"Co to má znamenat? Ten voják je civilní kuchař, nebo co?!"

Švejk: (s úsměvem, nakloní se z vagónu)
"Ne kuchař, pane plukovníku, ale myslím, že každý voják by měl být trochu kuchař. Když nemáte co jíst, nemůžete bojovat. Nabídl bych vám taky, ale mám už jen dvě klobásy."

(Plukovník zrudne a začne něco zuřivě šeptat poručíkovi Lukášovi. Kaprál se mezitím otočí ke Švejkovi, který zůstává naprosto klidný.)

Kaprál: (šeptem)
"Švejku, tohle vám jen tak neprojde. Plukovník vás nechá zavřít!"

Švejk:
"Kaprál, to říkáte vždycky, a zatím jsem pořád na svobodě. Já mám totiž teorii, že dobrý voják nikdy nepůsobí jako nebezpečný. A já? Já vypadám spíš jako dobrosrdečný strejda z vesnice."

(Plukovník nakonec odchází, rozčileně mávne rukou, a poručík Lukáš se vrací ke Švejkovi.)

Poručík Lukáš:
"Švejku, jste neskutečný. Ale teď už si sedněte a buďte zticha, než vás někdo skutečně udá."

Švejk:
"Rozkaz, pane poručíku! Ale víte, co bych řekl? Kdyby každý voják dostal klobásu jako součást výbavy, války by trvaly kratší dobu. Každý by radši jedl, než bojoval."

(Vlak se rozjíždí. Švejk si v klidu sedne do rohu a dál si prozpěvuje. Poručík Lukáš si zakrývá tvář rukama a kaprál jen tiše vrčí vzteky.)

Konec scény.

Scéna 6: Švejk, poručík Lukáš a dobrodružství v nevěstinci

(Scéna začíná v rušném městě. Švejk kráčí po ulici vedle poručíka Lukáše, který má na sobě slavnostní uniformu a tváří se poněkud nervózně. Za nimi se potichu drží kaprál, který je zřejmě svědkem celé situace, a nevěřícně kroutí hlavou. V dálce se rýsuje vývěsní štít nevěstince, nad kterým visí barevná lucerna.)

Poručík Lukáš: (tiše ke Švejkovi)
"Švejku, jste si jistý, že to místo je... ehm... diskrétní?"

Švejk:
"Samozřejmě, pane poručíku! Tohle je podnik s tradicí. Říká se, že sem chodili důstojníci už za císaře Františka Josefa. A jaká to byla léta! Všechny dámy jsou zde vybrané, a navíc diskrétní jako zpovědníci."

(Kaprál si odkašle a tiše zamumlá.)

Kaprál:
"Jenom aby. Minule, když jste mi radil, Švejku, skončil jsem v hospodě, kde místo piva točili ocet."

Švejk: (s úsměvem)
"To byla výjimka, kaprále. Tentokrát máte mé čestné slovo, že všechno bude v pořádku. Pojďte, pane poručíku, dovedu vás přímo ke stolu, kde se podává ten nejlepší koňak!"

(Všichni tři vstupují do nevěstince. Interiér je vyzdobený v kýčovitém stylu – rudé závěsy, zlaté sochy a zrcadla na stěnách. Dámy v elegantních šatech se ladně procházejí po místnosti a okamžitě si všimnou poručíka Lukáše. Přichází madam, která je extravagantně oblečená a s velkým úsměvem vítá nové hosty.)

Madam:
"Vítám vás, pánové! Co pro vás můžeme dnes udělat? Důstojníkům se u nás dostává zvláštní péče."

Švejk:
"Dobrý večer, madam. Tento pán," (ukáže na Lukáše), "je náš vážený poručík a zaslouží si to nejlepší. Já se spokojím s místní specialitou, třeba škvarky. A kaprál tu bude jen dohlížet, aby všechno proběhlo podle regulí."

(Madam pokyne dvěma dámám, aby se ujaly poručíka, a odvede ho ke stolu. Švejk mezitím usedne u vchodu a začne se bavit s personálem. Kaprál zůstane stát jako solný sloup.)

Kaprál:
"Švejku, tohle je proti všem předpisům! Jestli se to rozkřikne, máme všichni po kariéře."

Švejk:
"Kaprál, nemějte strach. Tady se nedozví nikdo nic. Víte, já mám zásadu: kdo se hodně směje a málo mluví, ten nikdy nedostane od inspekce vynadáno."

(Poručík Lukáš mezitím popíjí koňak a rozpačitě hovoří s jednou z dam, když vtom se ozve rámus u dveří. Do místnosti vtrhne rozčilený civilista – majitel nevěstince – s rozcuchanými vlasy a obviněními na rtech.)

Majitel:
"Kde je ten voják, co mi slíbil zaplatit před týdnem za pohoštění? A kde je moje koňaková láhev, která zmizela?"

(Celá místnost ztichne. Madam a dívky se stáhnou, zatímco majitel obviňujícím pohledem přejíždí všechny přítomné. Švejk se klidně postaví a zvedne ruku.)

Švejk:
"To jsem asi já, pane majiteli. Ale vy jste to špatně pochopil. Ta láhev koňaku byla rekvizita pro vojenský výcvik. Já ji odnesl, abych simuloval nesení zraněného kamaráda. Ještě jsem vám chtěl napsat poděkování, ale nějak se to zdrželo."

(Majitel chvíli ztrácí řeč, zatímco poručík Lukáš si rychle upravuje uniformu a snaží se nenápadně vyklouznout z místnosti. Kaprál se chytá za hlavu.)

Majitel: (křičí)
"Zaplatíte všechno hned, nebo zavolám četníky! Už mám plné zuby vojáků, kteří mi dělají dluhy!"

Švejk:
"To bude v pořádku, pane. Já mám na to systém. Víte, vždycky když dlužím, snažím se dlužníkovi nabídnout klobásu. To urovná všechny spory." (vytáhne klobásu z batohu a podává ji majiteli s úsměvem.)

(Majitel zuří, ale ostatní hosté v místnosti se začínají smát. Poručík Lukáš využije příležitosti a nepozorovaně vyklouzne ven. Švejk popadne kaprála a oba ho následují, zatímco se v nevěstinci rozléhá smích a rámus.)

Konec scény.

Scéna 6, část 2: Záměna osob a příchod četníků

(Nevěstincem zní zvuky hádky mezi Švejkem a majitelem, smích hostů i naštvané výkřiky dívek. Venku, na temné ulici, se Švejk snaží vést poručíka Lukáše a kaprála pryč, ale majitel nevěstince vyběhne za nimi a přivolá četníky, kteří právě procházejí ulicí.)

Majitel:
"Četníci! Tady je voják, co mi dluží! A ještě ukradl láhev koňaku!"

(Poručík Lukáš se poleká a snaží se nenápadně schovat do postranní uličky, ale jeden z četníků, strážmistr Král, si ho všimne a vykřikne.)

Strážmistr Král:
"Hej, vojáku, kam se to plížíte? Identifikujte se!"

(Švejk se rychle postaví mezi četníky a Lukáše, usmívá se a salutuje.)

Švejk:
"To je omyl, pane strážmistře. Já jsem ten voják, kterého hledáte. Poručík Lukáš s tím nemá nic společného. Víte, já jsem měl těžký den a trochu jsem se přecenil – chtěl jsem urovnat účty klobásou místo penězi. Ale kdo by si nevážil pořádné klobásy?"

(Strážmistr se zamračí a přistoupí blíž.)

Strážmistr Král:
"To je hezké, že se přiznáváte, ale kde je ta láhev koňaku? A proč majitel tvrdí, že utekl důstojník?"

(Švejk se otočí na majitele a spiklenecky mrkne.)

Švejk:
"Pane, neměl byste hned každého obviňovat. Já vám láhev vrátím. Byla to jen vojenská příprava, jak jsem říkal. Ale co se týče toho důstojníka, musel jste si ho splést s kaprálem. Podívejte se na něj vždycky vypadá, jako by někam utíkal."

(Kaprál, který se zrovna pokoušel nenápadně ustoupit stranou, strne.)

Kaprál:
"Švejku! Jak se opovažujete… Já vás zabiju, vy mizero!"

Strážmistr Král: (káravě)
"Klid, vojáku! Tady se vyšetřuje dluh a krádež, ne osobní spory."

(Do scény přichází další četník, četník Rousek, který v ruce drží láhev s nápisem "Koňak - nejlepší kvalita". Láhev je prázdná.)

Četník Rousek:
"Strážmistře, našel jsem tuhle prázdnou láhev za rohem. Asi je to ta, o které majitel mluvil."

Švejk: (nadšeně)
"Výborně, láhev je na svém místě! Pane majiteli, teď už nebudete moci říct, že jsme něco ukradli. Víte, armáda si bere věci jen dočasně, jako zálohu."

(Majitel nevěstince rudne vzteky, ale než stačí něco říct, všimne si dívky, která vyběhla z nevěstince a ukazuje směrem na poručíka Lukáše.)

Dívka:
"Ten důstojník, co byl u nás! On přece neplatil a zmizel!"

(Strážmistr Král se okamžitě otočí na Švejka, jehož úsměv zůstává pevný.)

Strážmistr Král:
"Vysvětlete to, vojáku! Je tu důstojník? Nebo kdo tu vlastně dělá bordel?"

Švejk:
"Pane strážmistře, dovolte mi říct, že bordel, tedy ten nepořádek, vzniká z nepochopení. Poručík Lukáš je čestný muž a nikdy by nic neplatného neudělal. Já jen věřím, že se situace zamotala, protože klobásy vždycky přitahují problémy. Víte, kdybychom se všichni posadili a dali si kousek klobásy, svět by byl hned lepší."

(Poručík Lukáš se náhle rozhodne zasáhnout a vystoupí zpoza rohu, kde se celou dobu schovával. Snaží se vypadat důstojně, ale je zřejmé, že je zcela vyvedený z míry.)

Poručík Lukáš:
"Dost! Tady není žádné nedorozumění. Já… byl jsem v podniku z inspekčních důvodů, abych prověřil disciplínu vojáků. Švejk je můj adjutant a rozhodl se věci zlehčovat, což mu zakazuji!"

(Všichni, včetně četníků, na chvíli oněmí. Strážmistr Král přikývne, i když trochu skepticky.)

Strážmistr Král:
"Dobrá, pane poručíku. Ale příště doporučuji méně inspekcí a více placení."

(Majitel nevěstince se však nehodlá vzdát.)

Majitel:
"A co můj dluh? Kdo zaplatí?!"

Švejk: (vesele)
"Víte, pane, kdybych měl platit všechno, co jsem kdy slíbil, asi bych ještě teď splácel mléko z dětství. Ale pro vás udělám výjimku. Pane poručíku, mohl byste to uhradit jako část vojenského rozpočtu?"

(Poručík Lukáš jen bezmocně vzdychne a vytáhne peníze. Když vše zaplatí, rychle odvádí Švejka pryč. Kaprál se drží vzadu, zjevně otrávený.)

Poručík Lukáš: (šeptem ke Švejkovi)
"Švejku, jestli mě ještě jednou dostanete do takového problému, pošlu vás na frontu bez bot!"

Švejk:
"Pane poručíku, já bych radši bez bot než bez klobás. Ale víte, co je důležité? Že všechno dobře dopadlo."

(Poručík zavrtí hlavou a scéna končí Švejkem, který si spokojeně pohvizduje na cestě zpátky do kasáren.)

Konec scény.