jevištní miniatura
Osoby:
ONA
ON
Prostor:
Stejný pokoj. Stejná postel.
Ale
světlo je tvrdší. Stíny mají hrany.
1. OBRAZ
(Tma. Pak úzký kužel světla na ONA. Leží. Oči otevřené.)
ONA
Už to nepřichází.
(Pauza.)
ONA
To je zvláštní, že?
(ON spí. Dýchá.)
2. OBRAZ
(ONA se posadí. Bez spěchu.)
ONA
(dívá se na své ruce)
Tehdy jsem si myslela, že
se nemohu pohnout.
Ale možná…
(pauza)
jsem se jen
nesměla.
(Zkusí pohnout prsty. Jde to.)
ONA
Vidíš?
Všechno funguje.
(Usměje se. Krátce. Špatně.)
3. OBRAZ
(ON se probudí.)
ON
Kolik je hodin?
ONA
Nevím.
ON
Proč nespíš?
ONA
Protože teď už bych to poznala.
ON
Co?
ONA
Kdyby tu něco bylo.
(ON se rozhlédne.)
ON
Nic tu není.
ONA
(přikývne)
Právě.
4. OBRAZ
(Ticho je dlouhé. Nepohodlné.)
ON
Pořád na to myslíš?
ONA
Už ne.
(Pauza.)
ONA
Teď na to myslí ono.
5. OBRAZ
(ON se k ní natáhne. Položí jí ruku na rameno.)
ONA
(klidně)
Nedělej to.
ON
Promiň.
(Ruku stáhne.)
ONA
Kdyby ses mě dotkl…
(pauza)
nevěděla bych,
jestli to má být uklidnění
nebo připomenutí.
6. OBRAZ
(ONA si lehne zpět. Otočí se zády )
ONA
Víš, co je na tom nejhorší?
ON
Co?
ONA
Že kdyby se to stalo znovu…
ulevilo by se mi.
(ON mlčí.)
ONA
Protože bych věděla,
že ještě nemám hotovo.
7. OBRAZ
(Světlo se pomalu zúží jen na ONA.)
ONA
(teď už téměř lhostejně)
Ale ono si mě vzalo
jinak.
(Pauza.)
ONA
Vzalo si místo.
8. OBRAZ – KONEC
(ON zavře oči. Spí.)
(ONA zůstává nehybná. Oči otevřené.)
ONA
(tiše, bez emocí)
A dokud ho nezaplní…
nepřijde
zpátky.
(Tma.)