Poslední jízda

Zimní stadion byl po desáté hodině prázdný. 

Led čerstvě upravený, hladký, bílý jako zapomenutý papír. Světla svítila naplno – ne kvůli lidem, ale ze zvyku. Správce tvrdil, že když je zhasne, led "pracuje". 

Tomáš chodil bruslit pozdě. Měl rád ten zvuk – jediný pár nožů, které se zakusují do ticha. Žádné hlasy, žádné pískání trenérů. Jen dech a ozvěna, která se vždycky vrátí o zlomek vteřiny později. 

Jako by si to rozmyslela. 

První kolo byla normální. 

Druhé taky. 

Při třetím si všiml, že na druhé straně kluziště jsou stopy. 

Ne jeho. 

Vedly podél mantinelu. Rovné. Klidné. Jako jízda někoho, kdo ví přesně, kam jede. Tomáš se zastavil. Stopy se zastavily taky. Naproti němu. O deset metrů dál. 

Led byl prázdný. 

Zasmál se. Led klame. Voda si pamatuje tvary. 

Rozjel se znovu. 

Tentokrát slyšel druhé brusle. 

Ne hlasité. Ne blízko. Spíš jako když někdo jede v jiné hale, ale zvuk si našel cestu. Rytmus byl jiný než jeho. Pravidelnější. Trpělivý. 

Zastavil. 

Zvuk zastavil. 

"Haló?" zkusil to. Slovo se rozpadlo o strop a vrátilo se prázdné. 

Na ledě se objevila nová rýha. Čerstvá. Lesklá. Vedla přímo k němu – a končila těsně u jeho špiček. 

Tomáš ucítil chlad, který nešel z ledu. 

Vzpomněl si na historku, kterou slyšel jako kluk. O hokejistovi, co spadl při nočním tréninku. O krku. O krvi na ledu, kterou ráno smyli. Říkali, že když je stadion prázdný, led si tu jízdu občas zopakuje. 

Nevěřil tomu. 

Teď už ano. 

Zvuk bruslí se ozval znovu. Tentokrát blíž. Kolem něj. Kruh se uzavíral. Tomáš se rozjel. Ne dopředu – pryč. Brusle klouzaly, ale led byl těžší než předtím. Jako by ho držel.

 Vedle něj se objevily stopy. Srovnaly se s jeho. Doprovázely ho. 

A pak ho něco lehce drnclo do ramene. 

Ne silou. 

Jen připomenutím. 

Spadl. 

Na vteřinu ucítil bolest, která nebyla jeho. 

Ostrou, starou, uloženou hluboko v ledu. A s ní myšlenku, cizí a klidnou: 

Je řada na tobě. 

Ráno našel správce na ledu jen jeden pár bruslí. 

Stály u mantinelu. Pečlivě srovnané. Jako odložené po tréninku. 

Led byl hladký. Bez stop. 

Jen uprostřed kluziště byla jedna rýha navíc. 

Kruh. 

A stadion tu noc znovu svítil o něco déle.