Noční můra staré vetešnice

Paní Běla nikdy nespala dobře. 

Tvrdila, že to není věkem. Že je to tím, že věci v jejím obchodě neodpočívají. Každá z nich má svůj poslední okamžik a ten se v noci vrací. 

Skříň vrže jako kdysi v domě, kde se někdo oběsil. 

Porcelánový hrnek pukne přesně v místě, kde praskl při hádce. 

Zrcadlo zamlží obraz, i když je vzduch suchý. 

Běla to slyšela všechno. 

Nikdy si nestěžovala. 

Jedno pravidlo ale měla. 

Nikdy si nic nenechat. 

Žádná věc nesměla zůstat v obchodě déle než rok. Cokoliv se neprodalo, odvezla na skládku. Ne z obchodních důvodů. 

Z nutnosti. 

Protože věci, které zůstávají příliš dlouho, začnou měnit místnost. 

Komoda přišla bez původu. Nebyla výjimečná. Tmavé dřevo, těžké zásuvky. Jen jedna drobnost – na zadní straně byl vyrytý nepatrný nápis: 

"Vrací." 

Běla si toho všimla. A přesto ji přijala. 

Některé věci si člověk nepřinese. 

Některé si ho přinesou. 

První noc bylo ticho. 

Druhou noc se ozvalo jemné šustění. 

Ne ze zásuvky. 

Ze zdí. Jako když někdo přesouvá nábytek v bytě nad vámi. 

Jenže nad obchodem nikdo nebydlel. 

Třetí noc se probudila ve svém bytě nad krámkem. 

Ležela na zádech. Nemohla se pohnout. 

Nebyl to sen. 

To věděla. 

Protože tentokrát nebyl tlak. Nebyla panika. 

Byl tam jen pocit, že místnost už není její. 

Zaslechla zvuk otevírané zásuvky. 

Pomalu. Dole. V obchodě. 

A pak další. 

A další. 

Zásuvky, které nikdy nebyly součástí komody. 

Ráno šla dolů. 

Obchod byl jiný. 

Regály stály blíž. Prostor se zúžil. Vzduch byl těžký, jako před bouří. 

Komoda byla otevřená. 

Uvnitř nebylo nic. 

Ale podlaha kolem ní byla poškrábaná, jako by ji někdo táhl směrem nahoru. 

K jejímu bytu. 

Tehdy pochopila pravidlo, které porušila. 

Nešlo o to nic si nenechat. 

Šlo o to, že některé věci nejsou určené k prodeji. 

Jsou určené k uložení. 

Poslední noc už neusínala. 

Seděla v obchodě. Dívala se na komodu. Čekala. 

Kolem třetí hodiny se zásuvka otevřela sama. 

Uvnitř byla tma. 

Ne prázdnota. Tma. 

A z ní pomalu vyjela účtenka. 

Na jméno: Běla 

Stav: Zachovalá. 

Poznámka: Paměť silná. Vhodná k archivaci. 

Ráno byl obchod otevřený. 

Komoda zavřená. 

Paní Běla nikde. 

Jen nový kus nábytku stál u zadní zdi. Úzká vitrína. Skleněná. Pečlivě naleštěná. 

Uvnitř visel starý šátek. 

A ve skle bylo něco zvláštního. 

Odraz. Který se díval jinam.